Proč ženě vždy voláme chceme-li jí pozvat na rande?17 min čtení

Reading Time: 9 minutes

Proč ženě vždy voláme chceme-li jí pozvat na rande? Z následujících deseti důvodů:

1. Odlišujeme se od převážné většiny těch, kteří píšou sms nebo Messenger.
2. Demonstrujeme, že nemáme strach z osobnější komunikace.
3. Vyřizujeme pozvání rychleji a efektivněji.
4. Nedáváme jí prostor na rozmyšlenou (tak jako při sms) a tím razantně snižujeme pravděpodobnost jejího odmítnutí.
5. Zvyšujeme naší osobní hodnotu (jsme vytížení, nemáme čas psát smsky).
6. Aktivujeme kotvu našeho hlasu v jejím podvědomí, kterou jsme přirozeně vytvořili při oslovení.
7. Vyvoláváme pocit intimity a sblížení – při telefonování jí v podstatě mluvíme do ouška.
8. Získáváme možnost dozaujmout ženu, která jsme si dostatečně nenaklonili při oslovení.
9. Rozpoznáváme aktuální stav (náladu) ženy a pružně podle toho reagujeme.
10. Zanecháváme v ženě mnohem silnější emocionální stopu než pouhou smskou.

Tři následující důvody jsou naopak překážkami:

1. Telefonování je pro mnohé z nás těžší než samotné oslovení.
2. Představuje-li pro nás problém, může nadělat víc škodu než úžitku.
3. Nemáme čas na promyšlení odpovědi tak, jako u sms. Dvojsečná záležitost – ona také ne.

Jaký je náš cíl?

Odstranit překážky. Na úvod popíšu průběh mého „odstraňování těchto překážek“. Když jsem začínal s pickupem, již jsem věděl, že telefování je velmi důležitým prvkem hry. Ale narozdíl od samotného oslovování žen, jsem z toho měl obrovský strach. Před každým zmáčknutím tlačítka „volat“ se mi rozbušilo srdce, sevřela hruď a podlomily kolena. Oslovit naprosto cizí ženu na ulici mi nedělá problém, ale o něco později jí zavolat ano?! Nechápal jsem proč a nechápu to ani dodnes. Začal jsem proto aktivně pracovat na vyřešení tohoto problému. Zpočátku to byla dřina – ke každému telefonátu jsem se přemáhal hodinu, někdy i půl dne. Nesčetněkrát jsem vytočil číslo a dřív než to začalo vyzvánět, hovor ukončil. Postupně jsem to v sobě začal lámat. Vytočil první číslo a zjistil, že to vůbec nebolí, i když dotyčná musela cítit ten roztřepaný hlas. S každým dalším uskutečněným telefonátem můj neopodstatněný strach mizel. S časem a zkušenostmi jsem se naučil jak eleminovat nervozitu, kdy, odkud a v kolik volat, čím začínat dialog nebo proč nikdy netelefonovat více jak dvakrát. Začal jsem analyzovat a upravovat i samotný akt komunikace. Jestli se moje hovory nejdříve omezovaly na úvodní suše informativní větu pozvání, později jsem začal zjišťovat, že taková phone game nejen že nepřináší moc uspokojivé výsledky, navíc nebaví mě, ani volanou ženu. Zkoušel jsem proto nové postupy, experimentoval s prostředím a časem ze kterého volám, ale především s obsahem a formou mých slov. Přes sto uskutečněných volání mě ujistilo v jedné důležité věci – telefon a lidský hlas jsou dohromady mocná a účinná zbraň při svádění žen. A ačkoliv i v dnešní době cítím to staré lehké brnění na hrudi, užívam si každý telefonát se ženou stejně tak, jako osobní komunikaci. Umím jí zanechat ve výrazně lepším stavu, než byla před telefonním rozhovorem se mnou a především dosáhnout svého cílu – osobního setkání s dotyčnou. Často od žen slýchávám, že mám v telefonu velmi příjemný hlas, fór je v tom, že po osobním setkání, mi žádná nic takového neřekla. Rozhodl jsem se proto podělit mými zkušenosti s těmi z nás, kteří mají podobné problémy jako já na začátku.

Základní pravidla

Jednou z nejdůležitějších zásad úspěšného telefonování, kterou musíme mít všichni na paměti je, že volání se téměř neliší od osobní interakce se ženou. Z toho plyne, že pro něj platí naprosto stejná pravidla, jako ta kterými se řídime při komunikaci mezi dvěma očima. A ačkoliv to někomu přijde zvláštní, při telefonování hraje naše řeč těla, poloha, okolí, mimika, gesta nebo činnost kterou děláme stejnou roli jako při oslovení. I přesto, že se jedná o čistě vizuální vjemy, mají vliv na naší inner i outer game. Osoba na druhé straně totiž podvědomě naše rozpoložení vycítí, i když jej nemůže vidět. Nevěříte? Vyzkoušejte to například s kamarádem. Zavolejte si a poproste jej, ať během hovoru mění mimiku nebo polohu svého těla a poslouchejte, zdá poznáte rozdíl. Bude-li se usmívat, vycítíte to, bude-li ležet, rovněž atp. Proto voláme-li ženě, chováme se tak, jakoby stála před námi.

Jak na nervozitu a strach?

Největší překážkou v úspěšné phone game jsme – tak jako v celém procesu svádění – jen my sami. Konkrétně tomu říkame nervozita (strach). Nechceme-li dlouze analyzovat důvody totoho „jevu“, naučme se jej odstranit. První pravidlo -> nervozitu přemůžeme tak, že jí začneme přemáhat. Když o tom budeme jen mluvit, nervozita bude bobtnat a získávat patologický rozměr. Ve phone game to platí dvojnásob, nezkusíme-li to číslo vytočit, nepřemůžeme svůj strach. Máme-li však chorobné a nepřekonatelné obavy, můžeme si pomoci. Kontrolou našeho vědomí. Směřujme naší nervozitu jiným směrem a diverzifikujme náš strach. Jak toho dosáhneme? Před telefonováním rozptýlíme naši pozornost na jiné podněty v okolí, tak aby se mozek plně nesoustředil na primární činnost – telefonní hovor. Tak dosáhneme stavu, že bude samotné telefonování činností vedlejší, mimoděčnou a tím pádem ne natolik významnou, jak si náš mozek vsugerovává. Já jsem zpočátku odcházel z domu/práce ven, tedy tam kde chodili lidé, jezdila auta atp – jednoduše do míst, kde bylo více podnětů, na které mohu upřít svou pozornost. Později mi stačilo koukat na televizi, obrazovku počítače, pavouka lezoucího po stěně atp. Dnes většinou volám při tiché příjemné hudbě, která mi navodí dobrou náladu a zároveň funguje jako potřebný distraktor (prvek rozpytulující pozornost). Nechceme-li si vytvářet umělé podmínky, využívame našich běžných denních situací. Voláme při cestě ze školy/práce/nákupu atp. Chůze je sama o sobě rozptylujícím prvkem, navíc má i další pozitiva, která zmínim v jednom z následujícím odstavců. A můžeme volat dokonce i z hospody u piva s kamarády (pozor, je dobré je předem upozornit). Jako další pomocný nástroj pro překonání nervozity užívame tzv. kulminaci nervozity. Znamená to, že necháme vygradovat náš strach na maximum, dosáhneme stavu absolutní nervozity a doslova se vykoupeme v bahně těch nejnepříjemněšjích pocitů. Důvod? Po kulminaci dochází k poklesu. Jakým způsobem jsem to zjistil? Telefon vyzváněl a moje nervy byly na maximu, když to ale žena na druhé straně nezvedala, najednou jsem se téměř okamžitě uklidnil. Když jsem volání o hodinu později opakoval, nervová soustava překvapivě nevykazovala větší výkyvy. Později jsem pomocí stejné techniky dosáhl toho, že ve chvíli kdy mi žena telefon zvedla, spadla ze mě ve stejný okamžik veškerá nahromaděná nervozita. Opakováním a tréninkem z toho uděláme rutinu.

Kdy, v kolik, odkud a jak často?

Základní a nejdůležitější pravidlo zní – žádné pravidlo není! Voláme kdy chceme, odkud chceme a jak chceme. Jsou však určité zákonitosti a principy, kterými se můžeme a nemusíme řídit. Obecně je potřeba si uvědomit, že už samotné zavolání je vyjádřením úcty volanému. Můžeme zde proto najít paralelu s Qarkovým postulátem: „Nejdříve dávej, potom ber.“ Pamatujme, že žena které voláme, je potěšená a ráda nám to vrátí. Tak tedy, za jak dlouho zavolat ženě, kterou jsme oslovili? Obecně platí, že čím kratší byla interakce, tím dříve bychom měli telefonní hovor s pozváním na rande uskutečnit. Nutno ovšem podotknout, že byla-li interakce pro ženu silným, byť krátkým, emocionálním zážitkem, bude si nás pamatovat i za měsíc. Proto, bavili-li jsme se ženou krátce, zavoláme klidně za minutu po rouzloučení a řekneme s patřičnou nadsázkou v hlase, že na ní nemůžete přestat myslet, že už sme zarezervovali dům, zasadili strom a koupili knížku o těhotenství. Pokud jsme byli se ženou na hodinovém instantním rande, zavoláme za pár dní a zeptáme se, samozřejmě s nadsázkou, kdo je to a proč máme její číslo v telefonu. Zapomeňme na poučky o tom, co je a co není needy. Žena, kterou direktně oslovíme na ulici a pár minut si s ní popovídame na nás bude intenzivně myslet minimálně celý den, proto zavoláme-li večer, svezeme se na pozitivním dojmu. Ovšem, když jsme sbalili ženu v klubu, líbali se s ní a strávili několik hodin, necháme jí chvíli vyčkávat, aby si nebyla našim zájmem jistá. Žena nás může otestovat, například rádoby nenucenou smskou (Jak je? atp). Jsme zaneprázdnění, ale ne neslušní. Na smsku odpovíme později sdělením, že textovky používame pouze v krajních případech a k domluvě schůzky, jinak vždy voláme. Žena nevěří a může si nás ještě jednou vyzkoušet. V takovém případě již nereagujeme – svoje stanovisko jsme jí sdělili. Ve kterou část dne ženě zavolat? Obecně se řídíme stejným principem jako pro domlouvání času rande, žena je nejvíce uvolněná a přístupná komunikaci po šesté hodině večerní, tedy v tzv. inhibiční fázi (utlumení). Které dny v týdnu volat? Teorie zájmu říka, že jen v pracovní. Nemohu to popřít a ani potvrdit. Nevíme-li o ženě nic, spoleháme na svou intuicí a teorii. Známe-li však alespoň základy jejího pracovního/studijního rozvrhu, řídíme se právě tím (např.: pracuje o víkendech atp). Ze kterého prostředí telefonovat? Ideálně z rušného. Proč? Vyvoláme v ženě pocit aktivního člověka, který nesedí po večerech doma a vede společenský život. Co dělat když žena nezvedá telefon? Zavolat znovu za hodinu. Opakuje-li se situace, osobně již většinou neprojevuju aktivitu. Má-li žena alespoň základy slušného chování, zavolá zpět nebo se optá smskou. Někteří doporučují textovat po dvou neúspěšných voláních s krátkým vystižením, toho proč jsme volali. Výhodou takového postupu je fakt, že již zmeškaným hovorem jsme ukázali, že nemáme strach. Je na každém z nás co je mu bližší. V každém případě, nikdy nevoláme více jak dvakrát! Shrnu celý odstavec jednou větou – buďme spontánní. Naučme se reagovat podle situace a žít více přítomným okamžikem než zasádovým dodržováním pouček. Proto, až si někdy půjdeme koupit bagetu, zavolejme té své a zapojme jí do děje: „Čau, jakou si mám dát, kučecí nebo tuňákovou?“ Navázání rozhovoru je pak jednodušší než pohyb okem.

Jak začít telefonní hovor?

Jakkoliv. Nepřemýšlíme a začíname čímkoliv, co nás v tu chvíli napadá. Jsme vtipní, drzí, spontanní, neotřelí, nápadití, zajímaví a neobvyklí. Mám několik svých oblíbených způsobů. Nepozradím je. Každý si musí na ty své přijít sám. Uvedu však několik ukázek toho, jak lze úplnou kravinou rozpovídat a zlepšit náladu sobě, ale hlavně ženě. „Ahoj, rozvázala se mi tkanička, nevím co s tím, poradíš?“, „Ahoj, víš že Angelina a Brad chtějí další dítě?“, „Ahoj, jakej tvar má vaše topení?“, „Ahoj, nevíš jak rozdělat krb?“, „Ahoj, jsem zrovna ve svízelné situaci, došel mi toaleťák, mohla bys mi donést jednu roli?“, „Ahoj, zrovna skládam puzzle a chybí mi poslední dílek, mohla bys mi ho laskavě vrátit?“, „Dobrý den, tady středočeské pekárny, vy jste si objedávala sto tun chleba?“, „Ahoj, nevíš jak se správně oblíka plenka?“ Doufám, že princip je jasný. Začíname otázkou, která se týka čehokoliv, která donutí zapracovat ženskou fantazii, která jí pobaví a která nabízí prostor pro navazující konverzaci. Jaký je cíl? Vyvolat v ženě pozitivní emoce, tak, aby se na jakýkoliv další telefonát od nás těšila jako malá holka. Tak aby nikdy nevěděla s čím přijdeme příště a byla pokaždé znovu překvapená. Mnohokrát mi ženy říkaly, že nikdo nevolá tak jako já, že si to dlouho pamatují a vždy jim to zvedne náladu. A přitom jsem nebyl ani nijak zvlášť originální, jen jiný než většina. Chceme-li se tvářit jak těžce zaneprázdněný člověk, můžeme samozřejmě vyzkoušet následující vstupy: „Čau, zítra v osm tam a tam, ok?“ nebo „Čau, úterý nebo čtvrtek?“ Je to dle všech pouček dominantní a rozhodné, ale už ne zajímavé a originální. Žena většinou zareaguje negativně, i když vyjímky nejsou vyloučeny. Co je důležité? Být kongruentní s tím, co říkame. Jsme-li opravdu natolik vytížení, že ani nemáme čas si s ženou chvilku popovídat, řekněme jí to: „Ahoj, konečně jsem si našel chvilku, abych ti zavolal, ale nemůžu si s tebou povídat dlouho. Mnohem radši tě uvidím osobně, co takhle zítra v tolik a v tolik, tam a tam?“ Nezní tohle stále jako demonstrace vysoké hodnoty a zároveň slušné vystupování? Podle mne ano. Stejně tak jako při osobním kontaktu, je i v komunikaci přes telefon velice důležité jak mluvíme a jak se u toho cítíme. Ještě větší roli hraje hloubka a barva našeho hlasu, artikulace, stavba věty nebo celkový nádech řeči. Je to jediné, co osoba na druhé straně vědomě vníma.

Jak navázat a ukončit rozhovor?

Žádné principy, zákonitosti, pravidla nebo zásady v této fázi neexistují. Jsme tu jen my, naše schopnost improvizace, nápaditost a zkušenosti. Ano, zkušenosti jsou tou nejpodstatnější co zlepšuje naše umění komunikace se ženou, přes telefon či osobně. Právě praxe nás učí rozvíjet konverzaci, pohotově reagovat, udávat její směr, určovat nádech dialogu a dosahovat výsledků. Můžeme se dokonale vyznat v teorii, ale bude nám to k ničemu, dokud to nezačneme zkoušet sami. Popíšu jak přistupuji k telefonnímu rozhovoru já, je na vašem uvážení, jestli se budete inspirovat či nikoliv. Osobně doporučuji vybudovat vlastní metodu. Když telefonuji ženě, většinou začnu nějakým humorným vstupem, tak abych navodil přijemnou a hravou náladu od samého začátku. Rozvijím úvodní entréé dokud se nevyčerpá, někdy ad absurdum. Občas užívam sexuálních dvojsmyslu, abych v ženě vyvolal touhu. Pak zálěží na tom, jakým směrem se rozhovor ubíra, ale většinou se snažím plavně a nenuceně přejít k samotnému pozvání na rande. Nejde-li to, použiju nějakou přesmyčku typu: „Jo vidíš, jsem úplně zapoměl proč ti vlastně volám, jdu v pondělí tam a tam, chceš jít se mnou?“ nebo „No a abych se konečně dostal k meritu věci, jdu v pon…“. Variant je spoustů, osvojme si a používejme každý svou vlastní. Improvizujme. Můj telefonní rozhovor většinou trvá 2-7 minut. Méně či více je málo či hodně. V žádném případě si však s sebou nesmíme brát stopky nebo předem plánovat jak dlouhý hovor bude! Nemám-li z druhé strany potřebnou zpětnou vazbu, cítím například špatnou náladu ženy a nepovede se mi to změnit, rozhovor raději ukončím bez pozvání. Snažím se to také nepřetáhnout, nabydu-li dojmu, že dialog uvadá, co nejrychleji přistupuji k návrhu osobního setkání. Velmi důležité mi vždycky přišlo ukončit telefonát jako první (naopak, volá-li nám žena, ukončuje rozhovor ona!). O čem se vlastně s ženou po telefonu bavím? O tom o čem chci. Je-li žena na druhé straně komunikativní, všechno jde jednodušeji. Někdy nemusíme vymýšlet nic, ráda přebere iniciativu, zejména má-li radost z toho, že vůbec voláme. Když mám špatnou náladu, tak raději volání odložím, není třeba se tlačit do něčeho, co je nám v současnou chvíli proti srsti. Pozor, nesmíme to ale dopadnout, tak že budeme volání jen odkládat. V začátcích jsem si vyhradil hodinku a obvolával všechna sesbíraná čísla. Tyhle hodinky mě posunuly velmi daleko. Názorně jsem díky tomu analyzovaů a porovnával reakce jednotlivých žen na různé moje postupy. Postupně jsem vykristalizoval svou phone game do podoby, kdy už o tom nepřemýšlím, prostě zvednu telefon, zavolám a užívam si ty nádherné tóny krásných ženských hlasů.

Závěrem

Když jsem s nějakou ženou telefonoval častěji, stávalo se mi, že mi při dalším volání stačilo říct pouhé „Ahoj“ a rozhovor začínala ona. Jak jsem toho dosáhnul? Začal jsem se na každý takový telefonát těšit. Přinášelo mi to radost. A ženy to poznaly. Všechno je to jen v naší hlavě, zkušenost je matkou improvizace. Proto, až příště vezmeme telefon do ruky s úmyslem vyťukat dalších stošedesát znaků, řekněme si nahlas „a nechtěl bych já raději slyšet hlas té ženy“? A teprve až si odpovíme hlasitě „ano, jistěže ano!“ volejme.