Komunikace a práce s emocemi (praktická cvičení)8 min čtení

Reading Time: 5 minutes

Cvičení 1:

Holka má na sobě světle červené tričko. Tvým úkolem je popsat jeho barvu pomocí emocí! V prvním příkladu použij emoce pozitivní a ve druhém negativní.

Například:

+
Nádherná barva. Připomíná mi pohodu u táborového ohně. Ten moment kdy jsem jako kluk, za zpěvu u kytary, pozoroval drobounké jiskřičky, které se z plápolajícího ohně vznášely na hvězdami pokryté nebe.
Mám rád tuhle barvu. Vždyť barvy nám ukazují, co jsme měli tolik rádi a jací jsme. To je důvod, proč mám nejoblíbenější barvu červenou. Uklidňuje mě, přináší mi pocit pohody a bezpečí. Stejně, jako malému klukovi, který za zpěvu písní u táboráku sledoval hořící polínka a měl pocit, že mu patří celý svět.

–
Včera mi nějaký blbec v červeném autě zabil někoho, koho jsem měl moc rád… Překrásné malé koťátko. A ta barva… ta červená barva auta, drtícího špinavými pneumatikami nevinné stvoření, mi vždycky připomene, že už nikdy nepohladím to roztomilé kotě, které se mnou lehávalo v posteli a ráno se vedle mě za mazlivého vrnění probouzelo. Kotě, které… které tu kvůli červené barvě a lidské nepozornosti už není. Proč jen dokážou lidé a barvy tak ubližovat?!

 

Důležité je se naučit o každé věci takto přemýšlet. Dávej do toho emoce. Něco, co jsi prožil nebo co si umíš představit. Není to obtížné, jde jen o cvik a o uvolnění.
K procvičení si vyzkoušej podobně zpracovat i další základní barvy (zelená, modrá, žlutá, bílá, černá, …)

Drtivou většinu slov lze použít v pozitivním i negativním kontextu. Pochopitelně, že některá jsou hůře přetypovatelná – máme je ukotvená se silnou pozitivní či negativní emocí – (vrah, láska, mučení, …). Tato slova však lze lehce vložit do věty a ona už sama celou větu emočně zabarví („Díval se na mě jako vrah.“, „Byla to láska na první pohled.“, „U zubaře si připadám jako u mučení.“)

Mnohá slova můžeš správným sestavením věty emočně měnit dle libosti.

Cvičení 2:

V tomto cvičení si vyzkoušej zasadit do věty slova (po jednom!) tak, aby výsledek byl jednou negativní a podruhé pozitivní.

• princezna;
• včela;
• schopnost;
• jehla;
• dovolená;
• bomba.

Například:

–
Bomba zabila 12 dětí.

+
To jídlo je naprostá bomba!

 

Už jsem tu uvedl dvě cvičení na práci s emocemi, ale zapomněl jsem vlastně na to nejdůležitější:

Proto, abyste dokázali s emocemi pracovat a vytvářet je, musíte je umět prožít, procítit a pochopit!

a o tom bude dnešní příspěvek…

Muži jsou zvyklí za svůj život emoce co nejvíce potlačovat, protože projevovat je přece není chlapské. Tlačí nám to do hlavy už od dětství, kdy nám po pádu z kola nad odřeným kolenem tvrdí, že máme být chlapi a chlap nebrečí. Což o to, tady to ještě nějaký smysl má. Ale malý kluk musí být chlapem, i když jede na tábor a loučí se s rodiči, musí být chlapem i když mu umře nějaký domácí mazlíček a v dalších a dalších případech. V podstatě se kluci už od raného dětství naučí emoce neprožívat a potlačovat je. No a pak je jim o mnoho let více a oni v sobě takto dusí nejrůznější problémy (rozchod, neúspěchy v práci a další) a neumí si s nimi poradit a řešit je (není s kým, nebyli by potom přece chlapi!), takže se nejčastěji uchýlí k jedné z mála emocí, kterou mohou otevřeně prožívat a to je zlost a nenávist. A tento únik je pro ně další nesmyslná kotva – východisko, jak si emociálně ulevit. (po rozchodu nenávidí všechny ženský, v práci šéfa a podobně, v životě nenávidí ty úspěšnější, atd.) Dospělý muž totiž nejčastěji zvládá plně projevovat a pociťovat pouze několik emocí: vítězství-radost, vztek-nenávist, …, kdežto ženy jich zvládnou prožít a vyjádřit stovky!
Potom to v komunikaci se ženami vypadá, jako kdybyste v jazyce, ze kterého znáte jen deset slov, chtěli psát romány. Výsledek nebude rozhodně ke čtení.

Proto, abyste dokázali s emocemi pracovat a vytvářet je, musíte je umět prožít, procítit a pochopit!

Dneska bych vás rád naučil uvolnit se a emoce si vychutnat. Mám pro vás následující video, ve kterém na soutěži talentů přistoupí před tříčlennou porotu člověk s tím, že bude zpívat operu. Po vás chci, abyste si udělali čas a prostor, kdy budete doma sami a nerušeni, na video se podívali a snažili se plně cítit emoce. Dívejte se, jak se tváří porotci při představě, že uslyší operu. Sledujte, jak je zamrazí, když zpěv uslyší a pečlivě vnímejte, jak si každý z nich snaží poradit s dojetím. Snažte si video vychutnat klidně i několikrát, dokud i vás nedojme natolik, že splynete s ostatními, vaše oči zvlhnou a vy najednou dokážete naplno prožívat atmosféru v sále.

Proč je to důležité?

Protože, abyste dokázali s emocemi pracovat a vytvářet je, musíte je umět prožít, procítit a pochopit!

Když neprožijete ten okamžik, kdy se vám v nádechu zatají dech a vy se budete muset snažit ovládnout abyste neplakali, tak nemáte šanci tentýž nádech předvést slečně, které budete vyprávět o něčem naprosto úžasném a srdce beroucím.
Když neprožijete emoce s lidmi v sále a s porotci, neuvědomíte si, jak se každý z nich rozdílným (ale typickým) způsobem pláči brání a nebudete schopni nikdy tuto situaci věrohodně popsat.

Dobře se dívejte na video a na to, co se stane, když Paul Potts začne zpívat. V první řadě všem ztuhnou rysy a snaží se ovládnout. Zřetelně jde vidět práce s dechem, to maličké zastavení při nádechu či výdechu, aby se uklidnili. Všímejte si práce s čelistními svaly, to jak porotkyně tvrdě polkne, to jak porotce našpulí rty.
Je tam okamžik, kde to poprvé graduje (tak jako opera) a kdy lidé začnou tleskat. To místo, kde si starší paní v hledišti osuší vrásčitou levicí slzu v oku a strojeně se usměje – neboť smích a pláč je prvek zástupný!
Dále si povšimněte, jak si porotkyně proplete prsty, aby emociálně udržela sama sebe. Ale až „Vincero“ (1:57) ji totálně dostane. To je moment, který mimochodem i naplno dostal divačky v sále! (tady vidíte, jak jsou ženy na emoce citlivé)
A na závěr je báječně vidět, jak se porotkyně snaží smát, aby neplakala, když mluví první porotce (jak už jsem řekl, smích a pláč je velmi blízký, takřka nahraditelný projev emocí! A proto se také porotci na konci zpěvu snaží pevně usmívat!)
V tomto krátkém videu je neskutečné množství informací a inspirace. Jen musíte umět hledat a dívat se na snímek srdcem.

A teď, jestli to s vámi nic nedělá, si pusťte video znovu a snažte se nadechnout jako ostatní, a dělat to co ostatní. Zkuste hluboký nádech do tónu operní árie. Pokud se vám spustily slzy, gratuluji. Našli jste sami sebe a prolomili tu bariéru, kterou do nás vkládají od dětství. Nyní máte emoční empatii a velikou šanci pracovat s emocemi.

Jestli ne, cvičte dál. Zkoušejte si vzpomenout a znovu prožít chvíle, kdy jste se cítili šťastní, rozzlobení, smutní, vášniví, zamilovaní, bez energie, … atd. A tyto stavy poté zkuste popsat. Všímejte si toho, jak jste se cítili, co se vám honilo hlavou, jak reagovalo vaše tělo… Hlavně nezapomínejte na to, že:

Proto, abyste dokázali s emocemi pracovat a vytvářet je, musíte je umět prožít, procítit a pochopit!