Jak si zvednout sebevědomí – prakticky9 min čtení

Reading Time: 5 minutes

Sebevědomí extremně rozhoduje o tom, zda se nám podaří dotyčnou osobu získat, či nikoliv. Jak jej tedy zvýšit?

Víte, že stokrát vyřčená lež se stává pravdou. Nechci po vás, abyste si lhali, ale abyste si určité věci neustále opakovali, říkali si je a uvědomovali si je.

Pokud jste se někdy setkali s Američany (a možná i trochu s Brity či Rusy), víte, jaké mají sebevědomí. To proto, že jim je neustále opakováno „Jsi jednička, jsi nejlepší, jsi skvělý.“ Stále si to připomínají, například nošením kravat, prstenů, manžetových knoflíčků, šálů… svých prestižních univerzit. V USA musíte vynikat a jste k tomu neustále povzbuzováni. Vše se neustále srovnává. Na jednu stranu jste tlačeni k co největším úspěchům, na druhou dostáváte (zejména v dětství, ale i později) úžasnou zpětnou vazbu.

Na úrovni státu je pak těmto národům vtloukáno do hlavy ve smyslu „Vy jste světový policajt“, „Vy jste město na hoře“ (biblický koncept, na kterém jsou postaveny USA), „Vy jste supervelmoc“, nebo „Vy jste nejmocnější stát světa“ atd. Slaví se Victory Day („to jsme jim to nandali“). Všimněte si, že každý národ si nějak zvyšuje své sebevědomí. A u menších států je to skoro vždy na základě peněz, schopností a inteligence (Izrael, Švýcarsko, Japonsko, arabské státy…).

(My máme velmi nízké sebevědomí a náš vicepremiér běhá za německou kancléřkou, aby ho ujistila, že budeme vidět, až budeme předsedat EU. Správně by měl Topolánek vzkázat: „Sarkozy, uklidni se. Teď tady budu šéfovat já. Nebo tě mám obvinit, že se jako diktátor snažíš Řím převzít moc na delší dobu?“)

Neustále si uvědomujte, jak jste dobří. Sepište si, v čem vynikáte. Smějte se nad tím. Zasloužíte si to. Jste dobří. Říkejte si to několikrát denně. (Dívka se také podívá do zrcadla a řekne si: „Dnes mi to sluší.“) Ať vám to říkají i ostatní.

Můžete se srovnávat se zbytkem populace nebo třeba se spolužáky. Jsou tak chytří? Mají tolik přátel? Mají tak dobré známky? Vynikají tak ve fotbalu?…

A obklopte se důkazy vaší výjimečnosti (na ploše mějte fotku, jak jste na vrcholu Mt. Everestu, noste vizitkovník své fakulty a pořiďte si něco pěkného domů).

A stále pracujte na tom, abyste byli lepší a lepší.

Uvědomte si, co máte za sebou.

To je nesmírně důležité. Poslední dobou jsem to analyzoval především u podnikatelů. Je extrémně posilující mít něco za sebou, vědět, že tohle mi nikdo nevezme a na tom mohu stavět. Musí to být něco hodnotného, co mi pomůže v životě a co je vzácné.

Když to řeknu stručně, nejbanálnější (ale zároveň extrémně účinné) jsou peníze. Pokud mám peníze, vím, že jsem velmi schopný a chytřejší než jiní. Vím, že jsem toho hodně dokázal. Že si mohu užívat. Že na mě nikdo nemůže šáhnout, protože si najmu takového advokáta, že dotyčný bude chodit tři roky ve vězeňském.

Vím, že mohu mít krásu, že si mohu dovolit cestovat, že mám krásné bydlení…

Nebo vzdělání. Pokud máte vysokou školu, víte, že patříte mezi 13 až 16 % nejchytřejších obyvatel této republiky. Pokud máte doktorát, je pod vámi ještě více lidí. Jste skvělí, opravdu skvělí, že jste mezi elitou národa. Vy zde budete vládnout.

Titul vám nikdo nevezme a vy víte, že se nikdy neztratíte. Vždy budete vědět, jak na to, jak uspět. 🙂

Hodnot může být mnoho. Třeba i cestování: „OK, ty máš svaly. Ale zatímco ty jsi byl zavřený v posilovně, já jsem byl poznávat život Berberů, stavby Inků a noční život New Yorku. Co zajímavého jsi poznal a zažil ty? Jak se zvedá činka?“

Můžete vlastnit zajímavý web, psát zajímavé články, umět skvěle mluvit, být skvělým sportovcem, cokoli… A čím pevnější a hodnotnější to je, tím více to zvedne vaše sebevědomí.

Mezi velmi cenné hodnoty samozřejmě patří kontakty, přátelství, styky, vliv… Když to řeknu přímo, kde bude větší pozdvižení, když někam přijede? U programátora, který bere 80 000 Kč měsíčně, nebo u poslance, který bere (oficiálně) méně?

Budujte trvalé hodnoty a uvědomujte si je.

K tomu je potřeba zmínit jeden problém a jednu fintu.

Problémem je nevědomost, která vám nic neodpustí. Nevědomost v sobě nese vaše problémy – a podle toho vás sráží. Ať chcete, nebo ne, vaše problémy se na vás projeví. Může to být odložená zkouška, hrozící vyhazov, nezaplacená hypotéka.

Pokud chcete, aby se na vás tyto problémy neprojevovaly, musíte je ve svém životě řešit.

A vy víte, jaké to jsou problémy.

Tak do toho.

Finta je, že vyzařujete to, co jste, to, co máte v sobě. To, kým jste. Ne vnější věci. Vnitřní věci jsou důležitější než vnější.

James Bond vyzařuje sílu. Ví, že jeho protivník je mnohem bohatší než on. Ale Bond ví, že je schopen na protivníka vyzrát a zabít ho. Proto je Bond silnější než protivník.

Podobně je to u nábožensky aktivních lidí – ať už je to Gándhí nebo Martin Luther King.

Vnitřní hodnoty jsou pevnější než vnější. Ale vnější se snáze dosahují.

Uvědomte si, že jste chytří.

Být chytrý je jedna z nejúžasnějších vlastností, protože chytrost vám pomáhá zvítězit. Velikost armády samozřejmě rozhoduje, ale pokud nepošlete dopředu špiony a nebudete vědět, jak nejlépe útočit, může být poražena i sebevětší armáda (a nechci ukazovat na Vietnam, Afghánistán a prvních pár let v Iráku).

Když uvidíte nějakého alfa samce nebo nějakou neřešitelnou situaci, řekněte si: „Jo, tak tohle vyřeším takhle a tu osobu získám.“ I na primitivní úrovni, jako je rvačka, chytrost rozhoduje. Vyhraje ji primitivní svalovec, nebo ten, kdo ovládá bojová umění a ví, kdy a kam uhnout a kdy a kam udeřit?

Chytrost (a na ní navázané schopnosti) jsou v životě extremně rozhodující. Chytrost je praktičtější než inteligence, spojuje se s proveditelností.

Pár příkladů:

Jsou Windows nejlepším operačním systémem? Ne. Jen Microsoft ví, jak je prodat.

Je čínský komunismus lepší než ruský? Ne, jen Číňané věděli, kdy udělat krok stranou – a pak získat mnohem více (dnes má Čína největší devizové rezervy na světě).

Je některý politik lepší než druhý? Ne, jen ví, jak udělat kampaň.

Nerozhoduje kvalita. Rozhoduje kvalita marketingu.

Můžete být superborec. Ale pokud nebudete vědět, jak se prodat (jak to označit), je to všechno k ničemu.

Odpoutat se.

Občas nás sráží nějaká hloupost. V tom případě si uvědomte, že to opravdu není důležité. A že v sobě a za sebou máte mnohem důležitější věci, které vás dělají zajímavým člověkem.

To je spíše filozoficko-náboženská rovina. Ale uvědomte si (opravdu si to zapamatujte), co je skutečně důležité. Dnes jsem spal necelých pět hodin, takže nevypadám dobře. Ale co potěší osobu více: Člověk, který se na ni usměje a promluví si s ní, i když vypadá unaveně? Nebo dokonalý model, který se bude tvářit nepřístupně a ani se na ni nepodívá?

(Tohle jsem psal jedno sobotní ráno – a pak jsem odpoledne udělal skvělý krok – v mizerném oblečení).

Pokud se odpoutáte od hloupostí, budete opravdu létat. Neříkám, že některé hlouposti nejsou důležité. Ale nesmí vás svazovat.

Dodatek: Jsme spojením těla a ducha. Takže pokud budete smrdět, můžete se sebevíce odpoutat, ale vaše šance klesnou na nulu.

Patří mi to tady.

Tuto techniku mi naučila jedna kniha. Když někam přijdeme, máme se chovat, jako by nám to tam patřilo. To neznamená být nafoukaní. Ale prostě, tohle je tady vaše, takže „přátelé, užívejte si mého pohostinství – a já jdu ještě obhlédnout podnik“. Jste uvolnění a zároveň sebejistí.

To opravdu funguje.

Postoj těla.

Jsme jednota těla a duše. Duše ovlivňuje tělo a tělo duši. Když se narovnáte, vypnete hrudník a zvednete bradu, okamžitě působíte jinak – i na sebe! Vždy chodíte vzpřímeně. Britští důstojníci se to učí ve škole. Protože musí vést družstvo.

K tomu patří i pohled nebo výraz tváře.

Funguje to spíše zevnitř ven: Nejprve se přesvědčíte, že vy jste tady šéfem – a podle toho se změní vaše vzezření.

Jen vy rozhodujete o svých pocitech.

Svět je drsný. Druzí se snaží ovlivnit vaše pocity (často i nevědomě). Musíte si stále znovu uvědomovat, že vás druzí nemohou rozhodit. Ignorujte je (to souvisí s bodem 2: pokud mám něco, na čem mohu stavět, je mi jedno, co si o mně myslí ostatní – protože mě to nerozhodí).

A nakonec, co dělat s negativními pocity:

1. Řekněte to původci negativních pocitů. Hned. Nedržte to v sobě. Musíte být schopni vyjádřit hněv. Verbálně.
2. Svěřte se někomu. „Sdílený smutek je poloviční smutek.“ Nebo se vypište.