Jak na správnou (sebe)prezentaci24 min čtení

Reading Time: 13 minutes

Následující článek je shrnutí mých dosavadních zkušeností s prezentacemi slidů na projektoru pro publikum lidí a zpětné vazby ze zaujatého sledování desítek přednášek. Díky nim se mi podařilo vyhrát několik soutěží, což vedlo na zlepšení mojí inner-game a sociálního statusu. Proto si myslím, že by pro Vás mohly být také užitečné. Na téma existuje řada publikací, nicméně zde uvádím výběr, který považuji za klíčový.

Co je účelem (sebe)prezentace?

Slova jsou jenom prostředek pro předání emocí. Emoce jsou to, co hýbe s rozhodnutími lidí. Proto musíte být v první řadě schopni ovlivnit emoce obecenstva. Jak to ale udělat?

Na úvod si dovolím několik otázek:

• Představte si, že Vás na ulici osloví cizí člověk, který po Vás bude chtít 100kč s tím, že Vám peníze co nejdřív vrátí. Asi si dobře rozmyslíte, jestli mu peníze dáte, dost pravděpodobně odmítnete, že? Nyní si představte, že po Vás půjčku 100Kč chce kamarád, kterého znáte už od základní školy a nikdy jste s ním neměli žádný problém. Pravděpodobně budete mnohem ochotnější. Proč je to tak? Má u Vás důvěru.
• Představte si, že za vámi příjde 3-letá holčička a řekne Vám, ať si hned stoupnete. Poslechnete ji? A teď si představte, že k Vám příjde prezident ČR s mezinárodní delegací. Bude Vám muset vůbec říct, ať si stoupnete? Uděláte to? V čem je rozdíl? Působí autoritativně.
• Představte si, že někdo před vámi zmlátí vaši přítelkyni. Potom k Vám příjde a řekne, že by chtěl, abyste si něco představili a řekli mu svoje pocity. Uděláte to? Nyní si představte, že Vám někdo pochválil vystupování, usmál se na Vás, donesl Vám pití a zapředl příjemnou konverzaci. Potom se zeptá na stejnou věc. Uděláte to? V čem je rozdíl? Má vaše sympatie.

dobrá (sebe)prezentace = sebevědomí + sympatie + důvěra v očích publika

Bez toho si můžete vykládat co chcete, ale nikdo Vás nebude poslouchat. Mám v živé paměti prezentaci bývalého marketingového ředitele firmy Havok, který říkal, že „nejde o to, co říkáte, ale jak se z toho lidi cíti„. Nikdo si nebude pamatovat technické parametry vašeho produktu nebo kolik stran měla vaše diplomová práce. Co si lidi pamatují je pocit, že to bylo dobré, že to za něco stálo, že jste jim byl(a) sympatick(ý/á). Až teprve, když se jich někdo zeptá, jaké to bylo, budou hledat v paměti informace na podporu toho, co řeknou. Výborným příkladem budiž firma Apple, která nedělá funkčně lepší věci, ale umí je vyladit tak, že si s nimi lidé připadají božsky. Stejně tak řeč vaší prezentace slouží hlavně k předání pocitů. Všechno je to o pocitech, na to je potřeba celou dobu myslet! Primárním účelem každé prezentace je verbálně i nonverbálně předat dobré pocity.

Kvalitní příprava

Jestliže se chcete u prezentace cítit sebevědomě a podat informace důvěryhodně, musíte věnovat značné úsilí přípravné fázi.

V první řadě je potřeba si položit otázku: „Co chci kromě vzbuzení důvěry, sympatií a autority svou prezentací dosáhnout?“ Chci, aby si lidé zapamatovali moji značku a obrátili se na moji firmu, když ji budou potřebovat? Chci, aby moje diplomová/bakalářská práce zapůsobila profesionálně, kvalitně a splnila zadání? Chci, aby zákazník dostal pocit, že můj výrobek je přesně to, co potřebuje? Chci pobavit publikum nebo jim sdělit svoje zážitky z dovolené neformální cestou? Odpovězte si podle svého nejlepšího svědomí. Nad prezentací se později zamyslete, jestli takto skutečně jako celek funguje.

Cílová skupina

Dalším důležitým aspektem je cílová skupina. Čím lépe ji odhadnete, tím lépe zapůsobíte. Nechce nudit orla prezentací o létání a stejně tak nechcete, abyste publikum ztratili po prvním slidu, protože nic nechápe. Zamyslete se nad tím, komu prezentujete a jaké má asi znalosti o vašem tématu. Pokud si myslíte, že metodu/výrobek/koncept firmy zná, stačí lehce připomenout rozdíly nebo vlastnosti.

Pokud je to pro publikum pole neorané, dejte si hodně záležet na srozumitelnosti. Nebojte se až infantilní jednoduchosti, musíte totiž počítat s tím, že nikdo Vám nebude věnovat 100% pozornosti celou prezentaci. Pokud se nejedná o několikahodinovou naučnou přednášku, není potřeba vysvětlovat každý detail, často stačí názorná ukázka a klíčové vlastnosti, na které poté můžete navázat. Pokud si nejste jistí, jaké publikum Vás bude poslouchat, připravte si raději podrobnější informace. Jakmile konverzací na místě naznáte, že publikum koncept/produkt/medotu zná, můžete je přeskočit nebo rychle prolétnout.

Čas

Pokud si připravíte příliš mnoho materiálů, povede to na:

• vaši nervozitu, že nestíháte a jste za to nenáviděni
• to, že konec prezentace, který je velmi důležitý, odbydete na nedostatečnou
• publikum bude znechuceno přetahováním a, pokud se například bude těšit na přestávku, bude nervózně vyčkávat konce, což se projeví jak na pozornosti, tak na celkovém dojmu

Přetahovat je tedy velmi, velmi, nevhodné. V podstatě to ruinuje veškerý dobrý dojem, který jste udělali.

V příliš krátké prezentaci zase nevyužijete potenciál, který Vám čas dává. Hodně záleží na obsahu slidů (něco jiného je komplexní schéma nebo několik jednoduchých odrážek), nicméně optimální počet by neměl překročit 1.5x počet minut k prezentaci. Viz bod trénink.

Slidy

srozumitelnost

Pokud něčemu lidé nerozumí, považují to za divné, odpuzující, podvodné a matoucí. Dejte si proto velmi záležet na srozumitelnosti vaší prezentace. Nebojte se toho, že něco je až moc názorné.

Náš zrak je nejvýkonnější smysl a je schopný za desítky milisekund rozpoznat tvary, vzory a mnoho dalších informací. Narozíl od čtení je ale sledovat obrázky mnohem zajimavější a efektivnější, navíc až polovina všech lidí má nejoblíbenější smysl zrak (věci si mnohem snáze pamatují podle vzhledu, přemýšlejí budováním tvarů a preferují vizuální zpracování). Pamatujte tedy na to, že slidy by měly být především vizuální podpora mluveného slova pro publikum a až sekundárně slovní podpora pro Vás.

Mnoho lidí to nechápe a dává do prezentací sáhodlouhé texty a definice. Z vlastní zkušenosti vím, že pokud se na slidu objeví nově najednou více jak 4 jednoduché věty nebo odrážky, nikdy si je nepřečtu a navíc ztrácím zájem si číst další. Něco takového pak postrádá smysl, opakuji že slidy mají dalším smyslem (vizuálně) podtrhovat vaše mluvené slovo. Pokud chcete publikum okamžitě ztratit, dejte si na první slide A4 textu. Nejlepší je dělat velmi malé, inkrementální změny, například zobrazovat odrážky a obrázky po jednom (vyžaduje ovladač přepínání v ruce).

Lidská paměť a myšlení pracuje na základě asociací. Pokud si nemá přijaté informace kam zařadit, zařadí je chybně (vaše prezentace není vůbec pochopena, publikum je zmateno), nebo je prostě nepříjme. Proto při vysvětlování něčeho postupujte vždy od abstrakce k detailu, od jednoduššího ke složitějšímu. Nebojte se dělat přirovnání a zdůrazňovat opakováním důležité věci. Velmi vhodné je na začátku tématického okruhu jednou větou vytyčit cíl a následně se k němu podrobněji dopracovat – publikum pak ví, co ho čeká a přijaté informace si pohodlně zařazuje do kontextu.

Nejhorší je začít mluvit odprostřed a kolem toho pak nabalovat další a další dataily, takže si publikum musí celou dobu v hlavě držet prozatimní obrázek, než se mu konečně podaří složit výsledek (ve skutečnosti to nikdo neudělá, protože ho to přestane bavit). Dodnes si pamatuji jednu perfektní prezentaci, kdy kolega vysvětloval nový algoritmus. Jeho schéma měl celou dobu v levé části slidů a jak postupoval jednotlivými částmi, zvýrazňovaly se bloky, o kterých zrovna mluvil. Tedy nejenže člověk měl celou dobu přehled o tom, kam přijaté informace zařadit, ale zároveň si stále fixoval způsob funkce celého procesu. Pokud přecházíte do nového tématického okruhu, zdůrazněte to. Není na škodu jeden extra slide pouze s nadpisem – strávíte s nim 10 sekund a trkne to při prezentaci jak Vás, tak publikum.

Relativita

Lidský mozek porovnává na základě emoce, která vznikne přiložením něčeho známého k neznámému. Známý je psychologický test, ve kterém nechali studenty vybírat a) z jednoho výrobku za dolar b) dvou výrobků za dva dolary a c) třech výrobků za dva dolary. Drtivá většina zvolila tři výrobky za dva dolary a vůbc nikdo nezvolil možnost b). V dalším testu tedy byla odstraněna. A ejhle, najednou vybrala většina lidí možnost a). Tedy pouhá přítomnost toho, s čím bylo možné porovnat dělala z poslední možnosti tu nejlepší. Stejně je to s přirovnáním vlastností k existujícím systémům, grafy pěkně shrnujícím o jak velký kus je vaše práce lepší nebo jednodušší. Dejte lidem možnost porovnat Vaši práci s něčím podobným, nejlépe vizuálně. Oblíbený marketingový trik je také verbální stupňování – ne tolik, ne více, ale taaaakle moc! Výsledek pak vypadá výrazně větší.

Zajímavost

Humor je sázka do loterie. Pokud je podán správně, sympatie publika raketově vzrůstají (navíc je to skvělé odreagování). Pokud špatně, rapidně klesají. Kde je hranice dobrého humoru pro dané publikum si musíte odpovědět sami. Klíčem k tomu být považován za vtipného je:

• mít v očích publika dostatečnou autoritu, jinak působíte jako šašek (proto i na pohled trapné obrázky od profesorů na přednášce vyzní jako skvělá zábava)
• podat vtip uvolněně a nenuceně, tedy nemít strach z toho, že bude přijat špatně

Pokud si nejste jistí, jestli se před publikem budete cítit dobře a nenuceně, vtipům vyhněte. Většinou totiž vyzní křečovitě.

Lidská pozornost se upoutává na změny. Proto nejvíce pozornosti dostanete v úvodu a závěru prezentace. Využijte toho. V úvodu se nezapomeňte dobře představit a vytyčit obsah a cíle prezentace – vybudujete tím půdu, kam se budou sypat vaše informace. Dejte si záležet na tom, že v závěru shrnete a připomenete to, co je pointou prezentace – poslední šance, jak ovlivnit pocit, který lidi mají jako celkový dojem! Z Úvodu a závěru by si měl být každý schopný udělat jasnou představu, o čem to bylo a čeho jste dosáhli.

Důvěryhodnost

Předchozí odstavce možná vyzněly, jakože se máte jenom chválit. Opak je pravdou. Pokud jste si vědomi chyb, které Váš výrobek/práce/firma má, uveďte to. Nemusí to být červeným textem přes celé projektor a způsobem, který všechno srazí, je ale mnohem lepší, když se k nedostatkům jako první vyjádříte vy a neponíženě je uznáte za své (s tím že na nich pracujete a podobně).

Tím vzbudíte důvěru a rovnou odpálkujete nepříjemné otázky na konci. Stejně tak když si někdo uvědomí, že mu něco tajíte, jde vaše reputace do kopru. Pokud jsou nedostatky vaše vina, nikdy se nevymlouvejte – hrozně se tím srazíte. Lepší je se k tomu postavit jako chlap a raději hledat cestu ke zlepšení.

Otázky

Zamyslete se nad tím, jaké otázky by mohly padnout a zkuste si na ně předem odpovědět. Lidé se překvapivě často ptají na detaily něčeho zajímavého nebo provokujícího. Mějte (vizuální) podklady pro tyto otázky připravené za závěrem prezentace.

Trénink

Stejně jako nečekáte, že když sednete do auta, budete umět jezdit, neočekávejte, že když si vytvoříte slidy, budete je umět doplnit bezchybnou prezentací. Chce to trénink, chce to trénink, chce to trénink! Čím méně máte zkušeností, tím více tréninku je potřeba. Do začátku je nejlepší si sepsat svou řeč na papír a tu se naučit nazpaměť.

Trénujte před zrcadlem, pohledem sobě do očí se naučíte udržovat oční kontakt a simulujete publikum. Můžete také udělat publikum ze svých kamarádů a na konci je požádat o vyjádření. Myslete ale na to, že před nimi se cítíte dobře a rádi Vás povzbudí nekritickým pohledem.

V kotli

Co je jinak, když prezentujete

Při prezentaci se, narozdíl od běžné interakce s lidmi, většinou nacházíte v cizím prostředí, vaše osoba, práce, výsledky nebo jiná činnost je hodnocena často neznámými lidmi a na výsledcích obvykle visí váš osobní vývoj. Protože Vám záleží na tom, jak to dopadne, vaše pocity by se proto daly jednoduše nazvat nervozita. Pojďme se ale nyní podívat podrobněji, co se děje v naší hlavě.

V době kamenné, kdy lidé žili v malých skupinách čítajících kolem 50ti členů, byla spolupráce s kolektivem klíčově důležitá pro přežití. Vyločení z kolektivu znamenalo prakticky rozsudek smrti, protože sám nikdo nepřežil. Stejně tak pohyb po území cizího kmene mohl znamenat silné ohrožení na životě, protože parazitování nebylo tolerováno. Z této doby máme stále v mozku hluboce zakořeněné některé pocity, které nyní pracují proti nám. Je to především:

• strach z neznámého a cizího prostředí
• strach před ponížením, které v podstatě znamená zhoršení postavení v kolektivu, popř. i možnost vyloučení, které se rovnalo rozsudku smrti
• sebevědomí, které určuje, nakolik jsme ochotni riskovat ponížení

Naše prehistorická, limbická část mozku silně kontroluje naše jednání, pokud se dostáváme do některých z těchto situací. Jedná se především o pudové chování uteč/bojuj/ztuhni. To nastartuje řadu hormonálních změn (mj. vyplavení adrenalinu) a následnou kaskádou fyziologických procesů, které zajistí, že jsme připraveni s nebezpečím bojovat, utéct nebo se před ním schovat. Jedná se mj. o tyto reakce:

• zvýšené prokrvení organismu pro svalovou činnost, tj. hyperventilace, zvýšení tepu, eliminace vyšších kognitivních funkcí za účelem šetření kyslíku pro svaly
• zajištění nahrbeného, stabilního postoje se zaťatými pěstmi, připraveného k vystartování na útočníka nebo směrem od něj
• v některých situacích ztuhnutí svalů, odkrvení obličejové části, výrazů agrese nebo naopak panické hrůzy

Jak působíte na lidi, kteří Vás vidí v takovém postoji? Buď, že před nimi chcete utéct a „otáčíte se k nim zády“, nebo že je chcete zabít! Když Vám někdo dá nůž na krk a něco řekne nebo když se k vám hned po pozdravu otočí zády, bude Vám sympatický, bude pro Vás důvěryhodný? Problém je, že tento nůž na krku a otočení probíhá na nonverbální úrovni – drtivá většina lidí ani nepozná, proč jste jim nesympatičtí. Budou dokonce hledat důvod, proč vaše prezentace byla špatná, aby si podpořili vlastní špatné pocity z Vás a měli je jak přenést na ostatní! Protože si ale chcete získat sympatie publika, aby podané informace, ať už jakékoliv, padly na úrodnou půdu, našim úkolem tedy bude toto nežádoucí vystupování potlačit.

Jak to nemá vypadat

Uveďme si na příkladu studenta obhajujícího svoji bakalářskou práci, jak by prezentace neměla vypadat:

Student je pozván do místnosti a je představen komisi. Protože se cítí být na nepřátelském území, nechce provokovat komisi a bojí se vyvolat pozornost hlasitým pozdravem a pohledem do očí, což intuitivně považuje za známku agrese. Pozdraví tedy kuňknutím a pohledem do země. Nechce na území strávit ani o chvíli déle, než je nezbytně nutné, a proto spěchá seč může, aby měl tu hnusnou prezentaci za sebou. Málem se přizabije o kabel projektoru a zbrkle otvírá slidy, několikrát zazmatkuje a ještě je 3x zavře, nervózně 10x kliká až nakonec neví, jak dát PDF na celou obrazovku.

Maximalizuje, minimalizuje, zoufalým pohledem po komisi hledá nápovědu, jak to udělat, nakonec se z publika se ozve otráveně „CTRL-L“. „Boha, ten člověk studoval 3 roky informatiku??“, řekne si komise. Kdyby si to zkusil doma, věděl by. Komise mu naměří stopky a student se okamžitě nechá znervóznit ještě více, má už jenom 5 minut!!! Jak stihne těch 20 slidů?? Nééé, já to nezvládnu!!!

Úvodní slide tedy přeskočíme, každý přece ví, kdo jsem a co jsem dělal posledního půl roku. Obsah taky odbydeme a skočíme přímo doprostřed. Mluvíme hrozně rychle, protože už to sakra chceme mít za sebou! Komisi radši nebudeme provokovat pohledem, tak se díváme na projektor, ukazujeme prstem do 3 metrů a kuňkáme. Poslední člen komise, který ještě neusnul sleduje znechuceně studentovu nevypranou košili. Ten člověk asi není moc pořádný, pomyslí si. U vysvětlování pointy se také moc nezdržíme, skáčeme 5 přes 9té, protože neděláme pauzy mezi tématy a nakonec to shrneme jenom „děkuji za pozornost“, to přece stačí. Uff, konečně za mnou! Neee, ještě budou dotazy!

• pane Novák, vy jste ten 5. bod zadání vůbec nesplnil, že?

Pak Novák byl právě zasažen šípem přímo do srdce. Cíti se zahanben a ponížen. Rudne. Takovou otázku vůbec nečekal. Pohledem ryje do země. Vždyť to přece měl ve slidech! Zmůže se na „eeeeh, já, ehm, já jsem o tom to… mluvil… byly tam nějaké problémy.“

• jo, takže to prostě nemáte, chápu

Co si z toho vzala komise:

• ten člověk je hrozně nesebevědomý, ta jeho práce asi za moc nestála, když má takový strach, že?
• nebylo ho slyšet, jak chce abych mu věnoval pozornost, vlastně se ke mě otáčel zády, tak co chce…
• jak že se vlastně jmenovala ta jeho práce? Na čem to vlastně dělal? Aha, oponentovi se nelíbilo tohle. No, tak to asi neudělal pořádně!

Tyto závěry lidé dělají na základě pocitu z vašeho vystupování.

jak by to mělo vypadat

Znejte přesně svoji cenu

Vystupujte ke kolektivu jako k sobě rovným. To neznamená, že VŠ profesorovi řeknete „zdar vole“, ale například to, že se slušně zeptáte, jestli by svůj dotaz nemohl vysvětlit, že jste ho nepochopili. Buďte kamarádští, ale stůjte si za svým. Častá chyba je bát se nesouhlasit a všechno odkývat. Elegantním způsobem jak vyjádřit nesouhlas nebo odpálkovat kritiku je: Děkuji za dotaz… , toho by mohlo být uskalí/problém/takto mě to také napadlo/souhlasím, že v této části je to takto, … nicméně si myslím, že je to tak a tak… . Čím více dotazů vyvoláte, tím větší je zájem o Vaši práci! Paráda, zaujali jste! Nenechte se shodit dotazy na tělo, je to protože vaši prezentaci úplně přesně nepochopili, nebo jste neměli čas říct všechny detaily.

Oční kontakt

Dívat se poprvé komisi do očí je jako se dívat do pekla. Je to vážně nepříjemné. Budete se chtít dívat na projekci, na monitor, na dveře, do země, prostě kamkoliv jinam, ale vy se musíte dívat na publikum! Na tom visí váš úspěch. Naučte se to dělat. Pokud prezentujete více lidem, plynule přejíždějte pohledem po celé audience.

Dělejte takový pravidelný scan, jestli se na Vás dívají. Vykládáte to přece jim a ne sobě! Zaháčkujte si je pohledem, hrejte si s tím, že Vám věnují pozornost. Dělejte jenom nezbytně nutné pauzy, abyste si připomněli další slide. Optimálně byste měli publiku věnovat 100% očního kontaktu. Ono se to nezdá, ale je to fakt dost.

Hlas

Víte, proč jsou koncerty a kino tak hlasité? Protože pak předají více emocí. Pokud nejste slyšet, prostě neexistujete, tečka. Nemluvte jako svojí milé v posteli do ouška, nemluvte jako kamarádovi v kavárně, nemluvte jako v rušné hospodě. Nebojte se toho, křičte na celou místnost! Opravdu si myslíte, že mluvíte dost hlasitě a opravdu to v obecenstvu není slyšet. Váš hlas by měl být výborně slyšet i vzadu, být hluboký, kamarádsky modulovaný a 2x pomalejší, než obvykle.

Nikam nespěcháte, máte to nacvičené a víte, že čas Vám výjde. Ovládejte se. Nebojte se pohrát s intonací, hlavně u závěrečného shrnutí. Pokudchcetepublikumopravduskvěleuspatazmástmluvtejenommonotónněanedělejtepauzy. Mnohem…. lepší … je … takto … ZDŮRAZŇOVAT! Za každou důležitou věcí nechte chvilku pauzu, aby mělo obecenstvo čas ji vstřebat. Myslete na to, že vy všechno znáte, zatímco pro obecenstvo to jsou novinky. Nebojte se zrekapitulovat důležité závěry ze slidu. I když nestojíte o to, aby publikum do prezentace moc rýpalo, na závěr ukažte svou vřelou vstřícnost k odpovídání na dotazy – posílíte tím důvěru.

Slidy zásadně nečtěte! Mějte k nim nachystaný vlastní výklad, který se vzájemně doplňuje s vizuální podporou – zapůsobíte 2x. U grafů a obrázků si dejte záležet na tom, že popíšete kde vůbec co je (osy, části, …). Publikum opravdu nestrávilo týden nad tím, že ho vytvářelo a tak zná každé písmenko – velmi často se na to zapomíná.

Nonverbální komunikace je alfa a omega každé prezentace. To, co neříkáte slovy říká ostatním opravdu mnoho a často dělá rozdíl mezi totálním odmítnutím a vřelým přijetím!

První dojem a postoj

První dojem vytváříte v několika úvodních sekundách interakce. Je to dojem, který se už velmi, velmi těžko mění. Je to nálepka, skrz kterou Vás pak všichni posuzují. Děláte ho svým vzhledem (oblečením) a nonverbální komunikací, tj. gesty, intonací, hlasitostí a tónem hlasu a celkovým postojem. Dejte si na dobrém prvním dojmu velmi, velmi záležet. Jakmile je Vám předáno slovo, vycházkově klidnou chůzí zaujměte svoje místo (představte si, že se pohybujete ve vodě a ne vzduchu).

V klidu si nachystejte slidy. Vše připraveno? Nadechněte se, vypěnte prsa, zatáhněte břicho, nos nahoru, nohy na šířku ramen od sebe, ruce volně podél těla (ne v pěst). Snažte se hlavou dosáhnout na strop a představte si, že vás mezi lopatky píchá kružítko. Usmějte se! Zvedne Vám to náladu. Pohlédněte obecenstvu do očí a po 1s nahlas a pomalu pozdravte. Jde o to upoutat pozornost publika. Ano, je pointa, aby na Vás všichni pohlédli a zpočátku Vám to bude nepříjemné, ale vy to tak chcete! „Dobrý den! (pauza) Moje jméno je Franta Novák a rád bych seznámil….“ Tak je to dobře! Máte jejich pozornost a udržíte si ji. Jste superstar a zmáknete to levou zadní! Jste jako ryba ve vodě. Užíváte si to.

Gesta

Nonverbální komunikace je složitá oblast a stojí za to si o ní něco přečíst. Pokud chcete zapůsobit dobře, vyhněte se těmto:
všecha defenzivní gesta – ruce zkřížené na prsou, zkřížené nohy, ruce v pěst, shrbený postoj, skloněná hlava, pokrčená ramena

projevy nervozity – škrábání na zátylku, hlazení na krku a hlavě, kousání a cumlání čehokoliv, zakrývání úst, hraní si s předměty (například cvakání propiskou), vyhýbání se pohledem
Tyto gesta nejenže působí špatně na ostatní, ale zpětnou vazbou působí špatně i na vás. Pokud budete nahrbení, budete se díky tomu sami cítit nesebevědomě a podobně.

naopak je žádoucí používat tyto:

• otevřené gesto – lokty od těla + dlaně směrem k nebo (daruji Vám něco), v mírné variantě vhodné k pozdravu
• podpora mluveného slova, každý obrázek a graf popsat s doplněním laserového ukazovátka – „Na obrázku vlevo (kroužit laserem kolem) vidíme závislost napětí na proudu, také zvaná VoltAmpérová charakteristika. Na ose x (laser sem-tam po ose) je vynesen …, … jak vidíme, z grafu plyne, že …“ . Používejte laserové ukazovátko. Nikdy neukazujte prstem.

Nejupřímnější částí Vašeho těla jsou nohy. Podle toho, kam směřují špičky vašich bot se dá snadno poznat, kde je střed Vašeho zájmu. Směřují ke dveřím (útěk), k projekci (nezájem o publikum), nebo k publiku? Tělem byste měli být neustále natočení k publiku.

Obličej

Publikum jsou vaši kamarádi a sedí tam ve spodkách. Tvařte se podle toho

Slovo závěrem

Existují dva typy lidí: jedni říkají, že to nezvládnou. Druzí, že to zvládnou. Oba mají pravdu –Elvis Presley

Vaše prezentace nikdy nebude dokonalá. Ale pokaždé, když nějakou uděláte a vezmete si ponaučení z chyb, které jste udělali, se k dokonalosti přiblížíte. Nejdůležitější je chtít se zlepšit, Hodně zdaru!