Jak na placení4 min čtení

Reading Time: 3 minutes

Nejedná se o nic zázračného, proto mě překvapuje, že s tím mají lidi problém…

Úvod

Jan hezky popisuje jak, kdy a proč používá při placení formulku.

Ale narazil na případy, kdy přesně tohle nezafungovalo úplně podle představ daného pickupera.

Přesněji řečeno: zafungovalo to jakžtakž na prvním rande, ale později z toho vznikali hádky a negativní emoce.

Pointa je, že neústupné lpění na zásadě „každý zvlášť“ může mít časem za důsledek vznik zbytečných konfliktů.

Jak to dělám já

Mně osobně se vyplácí jednoduchý postup, který jsem aplikoval už před pickupem. Nevymýšlel jsem ho, prostě tak nějak sám vznikl.

Nevím jestli je to tímhle přístupem, ale nevzpomínám si na žádnou babu, která by očekávala, že za ní budu platit. Nikdy. Vždy jsem pokládal za samozřejmé, že investujeme každý zhruba stejně.

A teď tedy ten postup:

1. Dochází na placení (je jedno jestli u pultu při výdeji kafe v kavárně, nebo u stolu v hospě/restauraci)
2. Já ještě dokončuju větu, odkládám příbor, drbu se za uchem, nadechnu se, whatever … každopádně mám reakci o půl vteřiny (ne víc!) pomalejší, než by bylo normální
3. Slečna sahá pro peněženku
4. Mně to stačí jako důkaz toho, že je ochotná za sebe zaplatit a říkám: „Dneska je to na mě, zveš příště…“ ani slovo navíc, oznamuju to jako tu nejobyčejnější věc
5. Platím
6. Příště beze slova čekám až zaplatí ona. Opět bez jakéhokoliv komentáře. Není třeba se k tomu vyjadřovat. Ráno když vyjde slunce, tak to taky nekomentujeme: „Dnes vyšlo slunce“. To je naprosto běžná věc.

Pozn: Bod 2) není vůbec důležitý. Na něm to postavené není. Takhle od klávesnice si říkám, že možná tu pauzičku dělám i když platím sám

Výhody oproti přístupu „Zvlášť!“ vidím následující:

• Demonstruju slečně, že mi nečiní problém zaplatit (ať si kdo chce co chce říká, holce nevadí, že nejsem milionář, ale dostane-li pocit, že jsem škrt, určitě jí to imponovat nebude)
• Zároveň nenásilně nastavuji pravidlo: platíme na střídačku. rozhodně tě nemíním dotovat.
• Vyhnu se společensky/emočně negativním situacím kdy přesně vyjmenováváme co kdo měl a složitě platíme (není lepší nerušit a nerozmělňovat atmosféru složitým placením a naopak číšníka co nejrychleji odehnat?)
• Nastavuje se ve „vztahu“ finanční pohoda. Prachy nejsou důležité, důležití jsme my dva.

Důležité:

• samozřejmě nikdy neřešit, že já zaplatil 250,- a ona příště jen 180,-
• Pokud žádné „příště“ nenastane, je na tom člověk holt bit. To je riziko povolání. Eliminovat ho trochu lze tím, že během prvního datu vystřídáme více míst (což má i jiné výhody – všichni víme  )

Příklad z mého posledního datu – vše během asi 5 hodin

1. Starbucks – platím já: 220,-
2. pivnice – platí ona: 150,-
3. pivnice č. 2 – platím já 150,-
4. taxi (jedeme spolu, bydlíme kousek od sebe) – platí ona: 150,-
   (edit: Od té doby proběhl další date, kde se sama hrnula do placení. Už to má prostě pod kůží. A místo dohadování MCčkujeme)

Disclaimer

Uznávám, že jsem nikdy nerandil s SHB bitch zvyklou na to, že jí každý obskakuje jako princeznu a myslící si o sobě, že ona je hodnota, kterou si musím zasloužit. U té by výše uvedené asi nefungovalo!

Randím (asi jako drtivá většina z nás) s normálníma pohlednýma holkama, které jsou zvyklé, že je kluci zvou, ale nejsou namyšlené a nepotřebují hned na začátku srazit hřebínek. A na ty to funguje bezvadně.